Photo Home HTML1

Photo Cestovani HTML2

Photo Tipy HTML3

Photo Ocima HTML4

Photo Z kufru HTML5

Jak se v klidu a v pohodě přestěhovat i s dětmi nejen do Austrálie

praktické tipy a detailní organizace časového plánu ...

>>> Plně si uvědomuji, že s výchovou se samozřejmě nemůžeme shodnout všichni ve všem. Každé dítě je opravdu jiné a každý z nás jsme jiní. Osobně se ve výchově kolikrát nemůžu shodnout ani s manželem, se sestrou nebo mamkou. To je ale úplně v pořádku. Já sama mám děti jenom dvě, ale můžu Vám zaručit, že  nemůžou být víc odlišní. To co funguje na jednoho, se totálně mine účinkem u toho druhého a naopak. 
>>> Mé tipy zde zveřejněné, nejsou detailní součet kroku za krokem, které musí být do puntíku následovány. Berte je spíše jako moje zkušenosti, z nichž možná jedna bude vyhovovat zrovna vám a vaším dětem.


Jde mi do tuhého. Za necelý měsíc odlétáme. Po 13letech v Anglii začneme nový život na druhém konci světa a přidáme se k tisícům jiných Čechů, kteří zkouší své štěstí v Australii. Mám nový pas, schválené vízum, letenky, nachystané kufry, stěhováky objednané, ale pořád mam pocit, že něco chybí. Žaludek mám už několikátý den v takovém tom zasukovaném stavu, ale uklidňuje mě fakt, že vím, že mám všechno pod kontrolou. Ale mám? Opravdu …?

Manžel je v Melbourne už pátý měsíc. Já jsem chtěla zůstat doma s dětmi hlavně proto, abych mu dala klid na usazení se v nové práci a možnost to tam všechno okouknout a v případě neúspěchu nebo nelásky k protinožcům poklidného návratu domů. Pořád je totiž jednodušší (a taky levnější) sbalit dva kufry, než celý barák.

Plán je plán. A plány se mají plnit. A jelikož se naše dohodnutá šestiměsíční lhůta blíži ke konci, oznámila jsem dětem, že se opravdu stěhujeme. Manželovi se v Melbourne líbí, za celé měsíce srší jen samou chválou a tak jsem souhlasila, byť s jistou neochotou, že “naložím” dům na loď a začneme novou etapu našich životů v zemi zaslíbené.

Kdo se někdy stěhoval, jistě mi dá za pravdu, že to není žádná procházka růžovým sadem. Říká se, že stěhování, je po úmrtí v rodině, druhá nejstresovější situace, jaká může člověka potkat. My jsme se do našeho nynějšího domu přestěhovali asi před rokem, což bylo naše 3. stěhování, (to nepočítám sbalení dvou loďáků před 13lety a naložení na Londýn mířící autobus v Praze na Florenci); a tudíž si troufám s výše uvedeným rčením tak trošku souhlasit. Na druhé straně vím, že to tak nemusí být a že nejlepší prostředek na odstranění stresu a nervozity z přesunu je detailní organizace času a opatrné a hlavně realistické plánování DOPŘEDU!

Stěhovat se na druhou stranu města nebo z města A do města B v jednom státě je věc jedna. Přestěhovat se na jednom kontinentě z jednoho státu do druhého je věcí trošku složitější, ale přestěhovat se na druhou půlku planety, na nový kontinent, do města a země o které vůbec nic nevíte, je věc o které by mnoho z nás expatů mohlo psát diplomové práce (anebo blog).

Je to bláznovství? Anebo přeháním? Do dnešního dne sama nevím. Vím, že ten divný pocit v břiše co mě už několikátý měsíc trápí je strach a nejistota z neznáma, možná trochu i obava, že to sama nezvládnu, anebo že se mi tam nebude líbit a budu se chtít vrátit domů; určitě je to i nechuť zařizovat další domov a obavy z hledání nové školy a školky pro děcka, nové práce pro mě, nebo pracné hledání přátel a učení se novým zvykům a přizpůsobování se nové kultuře a systému; a jistě mnoho jiných úzkostí, které ještě ani nedokážu popsat.

Musím ale být silná. Pro děti to musím zvládnout. Namlouvám si, že uvidí jakou mají matku hrdinku, průkopnici, bojovnici a že jednou, až sami budou čelit nesnadným nástrahám života, si uvědomí, čím jsem musela procházet já. Na všechno sama. Daleko od rodiny. Bez jediné pomocné ruky. Bez podpory. Bez manžela. Ale já to dokážu! Já mám svůj plán! Já vím co dělám! Vítězoslavně si namlouvám i jiné nesmysly a v duchu motivuji svou vyhořelou scvrklou dušičku, zatímco zběsile škrtám, přidávám a přepisuju další a další úkoly a poznámky na svůj PLÁN.

6 týdnů před stěhováním:
- potvrdit datum stěhování
- pokud pronajímáte, vypovědět smlouvu s agenturou/ majitelem
- zajistit si pojištění na nové adrese od prvního dne v novém domě
- poptat několik stěhovacích firem a porovnat nejen ceny, ale hlavně služby které jsou v ceně zahrnuty
- pokud nepoužijete profesionály na balení a převoz, kontaktuje rodinu a přátelé a požádejte o pomoc
- nepotřebné věci odložit do charity, dát na Aukro/Ebay, nebo na skládku, případně komukoliv kdo o ně má zájem
- pokud potřebujete nový nábytek, objednejte jej dostatečně dopředu a nechejte dovézt na novou adresu
- najít kupce na auto, nechat jej opravit a profesionálně vyčistit
- najít adoptivní rodiče pro psa/ kočku, případně začít vyřizovat papíry k importu

2 - 3 týdny před stěhováním: 
odhlásit:
- vodu
- plyn
- elektřinu
- telefon
- satelit/ internet/ cable
- televizni licenci
- pojištění domácnosti a majetku, pojistění auta, pohotovostní pojištění do zahraničí ...

nahlásit změnu adresy u:
- banky, kreditni karty, půjčky, hypotéky, stavebního spoření, pojišťovny atd.
- vašeho zaměstnavatele
- právníka, účetního ...
- doktora a zubaře, veterináře, očního ...
- na obecním úřadě - občanka, řidičák, volební lístky ...
- rodiny a přátel
- různé předplatné služby, knihovna, sportovní kluby, školy, školky …

Jako mamka v domácnosti s dvěma malýma dětma, které nemá kdo pohlídat, vřele doporučuji, nechat dům zabalit a naložit do kontejneru profíkama. I pro rodiny bez dětí nebo s dětma již odrostlýma, je tato varianta mnohem pohodovější a nestojí až zas tak o tolik víc než standardní odvoz. A po pravdě řečeno je jedno, jestli se stěhujete do sousední vesnice, 100km nebo 16 000km (vzdálenost je možné spočítat zde http://www.mapcrow.info/).

I se stěhovákáma, co dělají všechnu tu velkou práci, mám totiž pořád co dělat. Následující seznam nabízí zkrácený přehled alespoň těch hlavních věcí, které Australská vláda bude při celní kontrole požadovat absolutně zařivě čisté a proto je potřeba vše dezinfikovat např. Savem i od toho nejmenšího smítka nebo kousíčku hlíny nebo jiného materiálu, které by mohlo zkontaminovat australský habitat:

- veškerý zahradní nábytek
- pokud s sebou berete zahradnické náčiní (sekačka na trávu, motyky, lopaty, zahradnické nůžky …)
- boty (vyčistit od nejhorší špíny a vyprat v pračce. U dětských bot zvažte zda nebudou za za těch 8-10 týdnů už malé, a tedy zda se vám vyplatí je brát s sebou)
- kempovací nářadí (hlavně stan a kolíčky, batohy ...)
- kola a koloběžky
- pokud si s sebou berete vašeho domácího mazlíčka: zvířecí nástroje (hřebeny, trimovací nářadí, klec, pelech …)
- vysavač
- deky, duchny a polštáře (v čistírně vám rádi za příplatek vše zabalí do vakuových pýtlů s jejich bezpečnostní nálepkou a razítkem čistoty)
- kuchyňské potřeby od vajíčka, mouky, kakaa, ořechů atd. (nezpomeňte na mixér a jeho stojan atd.)
- auto (opět nejlépe nechat profíkama vyčistit parou a nechat si vystavit potvrzení)

Pokud s sebou berete vaše auto, motorku nebo loď je nutné začít zařizovat různá povolení nejméně 6 měsíců dopředu. Tento proces je velmi dlouhý, velmi komplikovaný a velmi drahý (pokud se nepletu tak se při importu musí zaplatit 10% z jeho pořizovací ceny a spousta jiných nehorázných poplatků). Už proto jsme se rozhodli s naším Chryslerem navždy rozloučit. A tudíž ani nemohu poskytnout více informací, neboť jsme se zkrátka rozhodli touto cestou nejít.

Počítejte se stejně komplikovanou cestou v případě, že si s sebou chcete vzít svého čtyřnohého miláčka. Australani jsou byrokraté snad horší než Češi a na všechno maji nějaký papír, kolonku, kterou si musí odškrtnout, nebo pravidlo, kterým se musí všichni řídit. Proto pokaždé počítejte s tou nejhorší variantou a přinejmenším nějakým zdržením a komplikací. Ano, stejně tak jako na přepravu karga, tak i na přepravu zvířat jsou specializované firmy, které za vás vše zařídi, ale představa stresu pro našeho milovaného Harryho (8.letý hrubosrstý foxteriér) během skoro 30hodinového letu a 30denní karanténě byla víc než jsme byli připraveni zkousnout. Řešení bylo nesmírně bolestné ale správné - adopce!

Co se samotného balení týče, rozlučte se s následujícími věcmi, které jsou Australskou vládou zakázané nebo jsou třeba deklarovat při importu k možné inspekci. A za žádných okolností se nesnažte “vypomoct” stěhovákům a po troškách začít balit do různě posbíraných krabic např. ze supermarketu od zeleniny, banánů atp. V tom případě se s celým obsahem můžete rovnou rozloučit a modlit se, že zbytek kontejneru se vám celnice rozhodne po několika měsících zvažování, vydat. Rozhodně totiž nemusi.

Seznam zakázaného a omezeného importu (Australian Government Customs and Border Protection Agency)
- jakékoliv komerčně připravené nebo nezpracované jídlo
- sušené ovoce/ zelenina
- všechny mléčné produkty
- mořské produkty
- balené a instantní potraviny
- sušenky, pečivo …
- alkohol a tabák
- bylinky, koření, tradiční medikamenty, ovocné, černé a bylinné čaje, kava
- pot pourri, čerstvé a sušené květiny (i zarámované jako obrázek)
- cokoliv vyrobené z přírodních materiálů (např. palmové a banánové listí, bambus, kokosová vlákna …)
- vodní hyacinty (potřeba vyřídit Import Permit, který trvá celkem dlouho získat)
- peří, kosti, slonovina, rohy …
- kůže, kožešiny atd
- korály a mušle
- celé nezpracované dřevo
- použité zvířecí nástroje
- použité sportovní potřeby ke stanování
- palivo v jakémkoliv stavu

Co dodat závěrem? Snad jen to, že přestěhování z Evropy do Austrálie, a jistě i do USA/ Kanady atp. není levnou záležitostí. S kompletním balením, proclením, mořským pojištěním, naložením v místě A a vyložením v místě B za samostatný kontejner v průměru počítejte kolem 150 000kč. Pokud jedete na Business Visa, váš sponzor často tuto položku pravděpodobně alespon z části uhradí. Pokud ne, je jen na vás zvážit, pokud se převoz vyplatí.

Za menší, zhruba 20% slevu, můžete kontejner sdílet s druhým případně i třetím zákazníkem. Stěhováci si odvezou vaše kargo do nejbližšího naložiště a tam se čeká, než se kontejner naplní. To ovšem znamená, značné zpoždění příjezdu karga na druhé straně. Nikdo vám totiž nemůže zaručit, kdy kontejner bude  naplněn a naloděn. A to nepočítám četné komplikace kdy při sdíleném kontejneru se některá část nákladu ztratí anebo je vyložena, samozřejmě již nenávratně, na úplně jiné adrese. Celkově se s kargem rozlučtě na nejméně 6-8 týdnů. Realisticky to může být i 10 týdnů než k vašemu novému domovu zacouvá náklaďák s vaším nábytkem, kuchyňským zařízením a oblečením. Hurá, konečně můžete ty 3 trička a jedny rifle, která poslední 2 měsíce střídáte vyměnit za něco nového.

Pokud najdete tu správnou krabici.

Malí světoběžníci vám všem přejí příjemné objevování ...


KAM DÁL? Pokud se stěhujete do cizí země, zkuste třeba: